Ve středu 12. 1. 2022 proběhla přednáška o životě akademického malíře. Představila jeho širokou tvorbu.
Byl to především malíř, pedagog, starosta obce Loděnice, nadšený houbař a sportovec. Narodil se 27. prosince 1931 ve Vojkovicích nad Ohří. Jeho otec byl Čech, který byl umístěn do pohraničí coby zaměstnanec Československých státních drah. Jeho maminka byla národnosti německé. Na konci války byla zadržena a měla být spolu s dalšími Němci odvedena do Berouna, odkud měla být deportována do Německa v rámci tzv. divokého odsunu. Na žádost místního lékaře Bürgera byla ale propuštěna, aby se mohla starat o svého nemocného syna, což jí zachránilo život, jelikož zbývající němečtí spoluobčané byli za Vráží U Zabitého popraveni.
Po válce Karel Paták nastoupil na Státní grafickou školu v Praze a studoval zde až do roku 1951 pod vedením pana profesora Jaroslava Vodrážky. Poté byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval do roku 1956. Mezi jeho profesory patřil například V. V. Štech nebo Max Švabinský.
Po ukončení studia vystřídal několik zaměstnání, pracoval například v berounském muzeu, ale v roce 1965 nastupuje coby pedagog do Lidové školy umění v Berouně, kde vede obor výtvarné výchovy, a zde vyučuje celých 25 let. Mezi jeho oblíbené techniky v lidušce patřil linoryt – mnozí jeho bývalí žáci stále vzpomínají na hodiny práce s rydlem a na nejedno zranění, které při tvorbě utrpěli.
V roce 1966 do Loděnice zavítají barandovští filmaři a rozhodnou se zvěčnit místní nádraží ve snímku Ostře sledované vlaky. Jelikož rodiče Karla Patáka bydlí v bytě na nádraží, mnohé ze scén se odehrávají i u nich doma. Sám Karel Paták ztvární ve filmu malou roli vojáka Wermachtu.
Po revoluci pomáhal v Loděnici založit buňku Občanského fóra. Následně byl zvolen starostou ve třech volebních obdobích. V roce 2004 vydal knihu Loděnice, obec na zemské stezce, která mapuje historii obce a přináší spoustu snímků obce, místních občanů a průmyslových budov. Na podzim roku 2007 doprovázel filmaře z České televize, kteří se rozhodli zaznamenat osud “zámečku” v dokumentu Příběhy domů. V dokumentu je provází budovou tehdy zchátralého domu.
Jeho vzpomínky a vyprávění jsou součástí projektu Paměť národa. Zemřel 15. dubna 2014.