Květen 1945 v Loděnici

Konec války na nádraží v Loděnici sice nebyl tak dramatický, jako v „našem“ filmu Ostře sledované vlaky, ale úplná selanka to taky nebyla.

Přinášíme text z pamětní kroniky železnice, kde tehdejší přednosta pan Krupička vzpomíná na konec války:

👉 „Přiblížil se květen 1945

Dne 4. května přišla výzva od Prahy, abychom zamazali a zničili německé nápisy. Činili jsme to v 18. hodin za velkého nadšení našeho i přihlížejících cestujících. Ve stanici jsme měli 3 vagony, na nichž byla namontovaná protiletadlová děla a strojní pušky s německými posádkami, a 50 vagonů s evakuovanými maďarskými železničáři, jejichž 60-ti vagonový vlak, špatně brzděn, projel v Berouně-Závodí na stůj stojící vjezdovou návěst a zde plnou rychlostí vjel do stojícího našeho osobního vlaku č. 4106. Bylo 40 mrtvých. Měli jet někam k Příbrami. Konec vlaku v Berouně překážel, a tak posledních 50 vagonů bylo vytaženo a u nás deponováno. Maďaři zde pak zůstali až do půli června a odjeli celkem v 37 vagonech směrem ke slovenským hranicím. Němečtí vojáci i Maďaři se ptali na čí příkaz ničíme německé nápisy. Řekli jsme, že přišel příkaz z Prahy.“

👉 „Dne 5. května 1945, v sobotu přišla telefonická zpráva od Berouna, že americké tanky jedou ke Zdicům. Obec stavěla přes silnici transparent s vítajícím anglickým nápisem. My jsme vyvěsili prapor náš český a ozdobili okna budovy. Místní národní výbor o 10 hodině odzbrojoval Maďary. Měli mnoho zbraní, nábojů i ruční granáty. Odzbrojení šlo hladce. „

👉 „Zdálo se, že převrat bude rychle proveden, alespoň ve zdejším kraji. Zatím ale začalo být v Praze zle. Rozhlas, jejž jsme měli v rukou, začal volat o pomoc. Volal, že jsou tam vražděni čeští lidé. Líčil boje v Praze, chvílemi se odmlčoval. Byly to chvíle hrozného duševního napětí. A ty trvaly plné tři dni. „

👉 „Týž den, v sobotu, dne 5. května 1945 žádaly sousední Dušníky rychlou pomoc. Že jsou tam těžké boje, vyzývali nás, abychom rychle učinili nesjízdnou trať, že je tam pancéřový vlak, který chce jet na Beroun. Hlásil jsem to ihned spojkou národnímu výboru, žádal pomoc lidí a utíkal spolu s Patákem, ve stanici bydlícím, k odbočné výměně u vlečky Solway, abych postavil výměny k vyšinutí pancéřového vlaku. Zatím přiběhli jiní, odpojili jsme hrotnici, vyšinuli zde stojící vozy, abychom zamezili vlaku další jízdu. Zmíněný vlak se dal ale směrem k Ruzyni.“

👉 „Od Prahy bylo slyšet stále dělostřelbu, v noci ještě k tomu záře od požárů ukazovaly nám, jak těžké chvíle prodělává matička Praha. Zatím avizovaní Američané, kteří dne 6. května osvobodili město Plzeň a západní část Čech, se zastavili za Rokycaty, před Holoubkovem na pozdější demarkační čáře.“

👉 „Dne 8. května, hlásil rozhlas, že Německo kapitulovalo. To se už blížila rudá armáda od Berlína do Čech a ke Praze. Sám maršál Josef Stalin nařídil, aby se vším možným urychlení přispěchala Praze na pomoc. V ranních hodinách, dne 9. května, dorazily první ruské tanky do Prahy – po dvou dnech až od Berlína. A to se musely probíjet zbytky německých armád! „

👉 „Však jsme až sem slyšeli, den před tím, celý den, směrem od severu nepřetržitou bubnovou palbu. Byl to válečný čin, dosud v dějinách neslýchaný. Rudá armáda, co Osvoboditelka, byla Prahou nadšeně uvítána. Prvý tank na památku svého příchodu do Prahy na její osvobození stojí na věčnou památku před Štefanikovými kasárnami, naproti Kinské zahradě. Na jeho podstavci jsou vyryta do kamene jména rudoarmějců, kteří při osvobození padli. „

👉 „My zde jsme se dozvěděli o příchodu rudé armády selektorem z Dušník, když tato stanice slyšela z Loun, že tam projíždějí prvé ruské tanky. bylo to ve 22 hodin. dne 8. 5. 1945. Ani ne za hodinu na to, volal místní rozhlas, aby se žádný zbytečně nezdržoval v blízkosti silnice, že se bude odsouvat německá armáda od Prahy. A skutečně již kolem 23. hodiny začaly projíždět první německé tanky a auta směrem k Plzni, tedy od Rusů pryč a k Angloameričanům. To trvalo nepřetržitě celou noc. Po ránu začaly proudit masy vojska německého, kteří na cestě vše možné odhazovali. Pryč od Rusů. Ale ti již neuspěli. A to byl konec. Konec našeho utrpení a konec Německa.“